Herec Oldřich Navrátil: „Víno potřebuje kamarády!“

Nejen o víně si s populárním umělcem povídal Zdeněk Hrabica.

Považujete se za znalce nebo za konzumenta Bakchusova nápoje?
Za znalce vína bych se považovat neodvážil. Víno piju spíš příležitostně než pravidelně, protože hodně času strávím v autě mezi Prahou, kde mám práci, a Třebíčí, kde převážně žiju. Značku vína si ale vybírám. Myslím si, že dobré víno poznám. Rád si také u vína posedím s přáteli. Nepatřím k těm, co si otevřou sedmičku doma třeba u televize. Já potřebuji společnost, rád se u vína dobře bavím. Také jsem na jižní Moravě navštívil hodně sklípků, ať už jsme tam něco natáčeli, nebo jsem tam byl s partou kamarádů. Mezi vinaři mám řadu velmi dobrých přátel.

Čím Vás krásné víno okouzlilo – barvou, buketem – chutí nebo povznášejícím účinkem?
No přece povznášejícím účinkem, to dá rozum! Samozřejmě, že hodnotím i barvu a buket. Mám rád lidi, kteří do pozadí odsunuli okázalost.

Jak si tuto tvář svého výrazu udržujete v profesi i ve všedním životě?
Já si prostě na okázalost nepotrpím. Nemám pocit něčeho výjimečného, rád žiju prostě a nenápadně. Taková je, jak se říká, moje přirozenost. Cítím se dobře mezi obyčejnými lidmi. I když mi ten výraz nesedí, protože mezi těmi takzvaně obyčejnými lidmi jsem potkal mimořádné osobnosti, ať už charakterem, moudrostí nebo řemeslnou dovedností. Jako na druhou stranu člověk potká mezi akademicky vzdělanými lidmi taky lidi hloupé a nemravné. Mám hodně přátel na venkově, kam jezdím na chatu. Vím, jak se nadřou, jaké mají těžkosti, a přesto si nestěžují. Obdivuji jejich poctivost a vytrvalost. To vás drží při zemi, to odnaučí člověka si příliš „vyskakovat“ a považovat se za někoho „lepšího“.

„U vína rozhodně nesním, spíš vzpomínám.“

Ale zůstaňme u vína – jakým dáváte přednost? Dovedete při ochutnávání vína snít? Buďte upřímný, víno Vás nabíjí nebo uspává?
Mám rád vína suchá a dávám přednost vínům bílým. Z bílých odrůd jsem si oblíbil Veltlínské zelené a ryzlink vlašský. Z červených si dám svatovavřinecké nebo frankovku. U vína rozhodně nesním, spíš vzpomínám. Na dobré lidi, na přátele, na hezké chvíle, které jsem v životě prožil. A že by mě víno uspávalo, to opravdu tvrdí jenom zlí jazykové! U vína nikdy neusnu, víno mě, jak jsem už mockrát říkal, nabíjí. Pokud při něčem usnu, tak u piva. To mě uspává celkem pravidelně. Na druhou stranu, člověk pak také ale udělá méně „ostudy“.

Kdysi jste se mi svěřil, že rád vaříte, že sbíráte kuchařské knihy?
Vařím rád, nejraději připravuji obyčejná česká jídla. Hlavně rád vařím polívky, třeba dršťkovku, gulášovku, kyselku s houbama a koprem, bramboračku a rybí polévku. Dřív jsem rád rybařil a ryby mám dodnes rád. A rád je i vařím. Ale „dietář“ nejsem. S chutí upeču kachnu nebo hezky prorostlé vepřové. Spojení dobrého jídla a krásného vína ctím, ke každému pokrmu vybírám pečlivě i vhodné víno.
Kuchařky opravdu sbírám, hlavně historická vydání, těch současných moc nemám. Vlastním i původní vydání Magdaleny Dobromily Rettigové. Když jsem v sedmdesátých letech vymetal antikvariáty, tak koukám a najednou tákhle veliká bichla, a jenom za šedesát korun! I když tenkrát to zas tak málo peněz nebylo. A vona to Rettigová! Hned jsem ji koupil. Například plněná kančí hlava tetřívkama, a v tom tetřívku ještě koroptev, recept na tři strany, no něco úžasnýho. Ostatně, jednu svou „králičí“ kuchařku jste mi věnoval i vy, s vlastnoručním podpisem. Zrovna včera jsem podle ní vařil. V ledničce jsem měl králíka, tak jsem zalistoval a vidím – králičí kejty na víně. To mě zaujalo.Podle receptu jsem kýty vykostil, kosti dal do hrnce a přidal kořenovou zeleninou, v druhým kastrólu jsem udělal máslovou jíšku atd atd. K tomu jsem uvařil brambory s máslem a zelenou petrželkou, no prostě božské jídlo!

Jste z Českomoravské vysočiny, z Třebíče, tedy z města, které vlastně vzdáleně sousedí se Znojmem?
Z Třebíče k vínu není vůbec daleko, sednu do auta a za půl hodiny jsem na vinicích. Mám rád znojemská vína, protože mezi bílými patří ke špičce. A zvláště veltlínské zelené, na to je znojemská oblast vyhlášená. Se znovínským vínem jsem se seznámil hned po vzniku firmy Znovín, protože na Znojemsku je nejvyhledávanější. A jejich vína mám rád. Víno rozhodně považuji za přátelský nápoj, a proto je mi při něm nejlépe také mezi přáteli, v útulné vinárničce nebo ve sklípku.

Co byste pár měsíců po novém roce popřál jihomoravským vinařům do Vinařského roku 2007?
Opět dobrou úrodu, dobrou cukernatost. A aby bylo dobrý víno. Aby měli hodně zákazníků a aby na ně lidé při pití jejich vína v dobrém vzpomínali. A samozřejmě dobrou mysl a hodně zdraví.

Foto autor: Pavel Hrabica a archiv