Na koštu s dirigentem Petrem Vronským

dirigent Petr Vronský

K předním českým a světovým dirigentům patří kdysi velmi úspěšný houslista Petr Vronský. Kromě hudby je velkým ctitelem krásného vína.
Práce vinaře a dirigenta má hodně moc společného. Než ,okoštujete‘ sklenku vína, předchází tomuto okamžiku hodně práce. Nejinak je tomu, když si usednete do křesla v koncertní síni a zaposloucháte se do prvních tónů skladby. Vinař musí svůj vinohrad stříhat, okopávat, stříkat, zkrátka musí se o něj starat. A dirigent se zase musí starat o orchestr. Musí s ním zkoušet, dbát na to, aby hrál ty noty, které autor napsal, aby je hrál čistě s dynamikou a pohromadě. Vinařovo veltlínské chutná každý rok jinak, protože každý rok jsou i trochu jiné přírodní podmínky. A dirigentovi vyzní tatáž symfonie s různými orchestry také jinak. Neboť ty jsou rozdílné tak jako přírodní podmínky. Ale přece jenom se naše cesty rozcházejí. Víno vnímáme čtyřmi smysly: zrak, čich, chuť, a když si přiťukneme tak i sluch. Pro vnímáníhudby na koncertu potřebujeme smysly dva: sluch a zrak. A když posloucháme CD, tak již jen sluch. Posluchač si z koncertu odnáší duchovní zážitek. Třeba se mu i točí hlava. Hudba ovšem odplyne v čase, nedá se nahmatat a nedá se vrátit. To po koštu ve vinném sklípku se hlava točí stoprocentně, lahev si jistě každý nahmatá v kapse nebo v tašce a vrátit se? Máte-li štěstí na dobré vinaře, jako já, tak se k němu budete vracet stále.“

„Ve víně (a já dodávám i v hudbě) nejsi NIKDY VYUČEN!“

Dávno je známý dlouhodobý vztah Petra Vronského k vinařům ze Znovínu. V jejich vínech se vyzná a jeho slovo o víně všeobecně, nejenom mezi muzikanty, platí.
Do Znojemské vinařské podoblasti jsem začal jezdit asi před třiceti lety. Přes hudbu jsem se spřátelil s Janem Vajčnerem, dlouholetým šéfem výroby v tehdejších vinařských závodech a s otcem nynějšího ředitele Znovínu Pavla Vajčnera. S ním a s dalšími „znojmáky“ jsem prošel řadu sklípků. Jan Vajčner byl – a to nejenom pro mne – velkým vinařským učitelem. Snažil jsem se být jeho dobrým žákem. Ale k ničemu to nevedlo. Ono se totiž vše musí cvičit a soustavně trénovat.

Která odrůda ze znovínské produkce nejvíce věhlasnému dirigentovi chutná?
Jako každý podvědomě vyhledává krajinu svého narození a dětství, tak i já, když si mohu vybrat víno z nějaké oblasti, vybírám si vždy znojemské, znovínské. Například Sauvignon. Někomu nechutná. On je tam totiž v některých letech „kopřivový“. Ale já ho vyhledávám! Mám samozřejmě plné pochopení pro Sauvignon „broskvový“. A tak je to i v hudbě. Každému se líbí hudba jiného žánru či jiného interpreta. Kvůli hudbě nebo vínu ještě žádná válka nevypukla. A tak nakonec bych svou úvahu končil často vyslovovanou opakovanou větou vinaře Jana Vajčnera, když radíval svým přátelům, vinařům: „Tak poslúchaj, ve víně (a já dodávám i v hudbě) nejsi NIKDY VYUČEN!“

O víně a o hudbě si s Petrem Vronským povídal a fotografoval Zdeněk Hrabica.

Potvrzení
Kliknutím na tlačítko níže potvrzujete,
že je Vám více než 18 let.
Potvrdit