Rozhovor s prof. MUDr. Janem Pirkem, DrSc.

Jan Pirk (1948) je vynikající lékař s hřejivým vztahem ke své profesi kardiochirurga. Je přednostou Kliniky kardiovaskulární chirurgie IKEM v Praze. Aktivně, jako málokdo, se věnuje sportu. Nevynechá jedinou běžeckou soutěž. Pro fyzickou kondici využívá cyklistiku a v zimě běžkování. Dávno mu učarovalo nejenom lidské srdce, ale i moravské víno.

O víně, o srdci i o Znovínu

Víno je života Vašeho součástí, oživení srdce a ducha nebo ještě něčím navíc?
K moravskému vínu mám bytostný vztah. Už v roce 1978 jsem kvůli své lékařské oslavě sedl do „trabanta – kombiku“ a jel jsem si pro svou první velkou dodávku Bakchusova moku. Po ochutnávce ve sklípku jsem se šel pak po ránu projít do sluncem ozářeného vinohradu. Tou dobou jsme ještě nevěděli, že víno má kromě oživení ducha, i blahodárné účinky na srdce i na cévy. Od těch dob je pro mne víno nejenom pro příjemné chvíle, ale i vím, že jeho pravidelnou, rozumnou konzumací snižujeme výskyt infarktu myokardu. Platí to stejnou měrou pro vína červená, stejně jako bílá.

Jakou přisuzujete znovínskému vínu vlastnost oproti jiným vínům?
Znojemská vinařská podooblast je specializovaná, zvláště na krásná bílá vína. Ale nacházím je i ve Velkých Pavlovicích, ve Starovicích, Hustopečích i ve Vrbici, kde mne očarovaly tamní hody. Podle mne jsou vína ze Znovínu aromatičtější. Takový „rýňák“ nebo Sauvignon, to jsou pro mne opravdové jistoty. V poslední době mi radost přináší i Rulandské šedé nebo Tramín červený. Ale musím přiznat, že i Frankovka je dobrá.

Čemu vděčíme, pane profesore, za to, že k vínu mají v posledních letech láskyplný vztah zejména lékaři?
To vůbec neplatí jenom pro poslední léta. Jenom se o tom možná více píše. Snažíme se postupně odpoutat od dříve u nás zahnízděné vžité „pivní kultury“. Tím nechci vůbec říkat, že nemám pivo rád. Naopak, pivo považuji, zejména po vytrvaleckých závodech, za ten nejlepší iontový nápoj. Myslím si ale, že se už přežily někdejší socialistické hospodské pivní zvyklosti. V nich dominoval často jenom tekutý chleba vezdejší a plná štamprlička.

„S vínem se nyní zachází, stejně jako ve všech tradičních vinařských zemích, mnohem laskavěji. Víno si to plným právem zasluhuje.“

Kdy je podle Vás nejvhodnější příležitost pozvednout pohár vína a pronést pěkné zaklínadlo „Na zdraví“?
Přípitek může znít i jinak. Já bych nejčastěji řekl: „Tak na nás“. To je pojem širší než „Na zdraví “. Nejvhodnější bývají chvíle večerní, kdy skončil celodenní shon a stres. Pak nastane ten kouzelný okamžik otevřít si v rodině, s manželkou či s přáteli láhev dobrého, zpravidla moravského vína.

Vaše přání vinařům a vinohradníkům?
Aby hrozno mělo dostatek a ne moc vláhy. Aby v pravou chvíli mělo dostatek sluníčka. Aby ho neskolila peronospora. Aby včas zabraly postřiky na plíseň révovou a aby lidé kolem vína zůstali takoví, jací jsou. Přeji si také, aby se dále zachovávaly vinařské tradice. Aby se i ony stále zušlechťovaly, pěstovaly, kultivovaly jako to naše víno.

Text a foto: Zdeněk Hrabica