S psychiatrem, básníkem, spisovatelem a překladatelem MUDr. Janem Cimickým, CSc. o víně také v globalizovaném světě

Jak přicházet vínu na chuť? Jako znalec lidské duše přisuzujete vínu nějaké pozitivní vlastnosti?
Nic na světě není jen negativní či jen pozitivní a bylo by neodpustitelně naivní, kdyby si někdo myslel, že víno jen škodí. V oblasti lidského zdraví je prokázaný a nezanedbatelný vliv dobrého vína. V té tělesné, je nepochybné na příklad, že mezi obávané nemoci civilizovaného světa patří beze sporu ateroskleróza. Nejmenší úmrtnost je prokázána ve Francii, zatímco v Norsku je téměř dvojnásobná.

Myslíte si, že zvláště z hlediska symbiózy národů, jejich sbližování a snad i proplétání sehrává víno také svou kladnou roli?
O tom nelze vůbec pochybovat. Pozitivní účinek vína znaly už národy v dávné historii. Podle nálezů archeologů se odhaduje, že k prvým pokusům a přípravě vína docházelo již zhruba před 10 000 lety někde kolem Kaspického moře, odkud se rozšířilo dále. Největší zásluha na rozšíření vína se však přisuzuje Etruskům. Pak už víno putovalo světem a putuje jim dodneška. Takže zkušenost dostatečně dlouhá…

Co ve víně nalézáte, když se s vínem laskáte?
Pro mne je víno vždy určitý svátek; každoročně koncem června jezdím na Moravu a dovezu si zásobičku, abych na chalupě mohl v letních měsících v klidu psát. Představte si tu pohodu, když slunce pomalu zapadá a já si na terase zapálím dýmku a pozvednu pohárek oblíbeného sauvignonu... Hned se příběh odvíjí snadněji! Samozřejmě, že víno pozvedám pokaždé s blízkými…

„Líbí se mi věta: jsem už příliš starý na to, abych pil špatné víno.”

Prý je ve víně pravda, slunce, povzbuzující energie?
Odpovím dávnými moudrostmi: Dobré víno tvoří dobrou krev. Dobrá krev je předpokladem dobré nálady. Dobrá nálada přináší dobré myšlenky. A dobré myšlenky dávají vzniknout dobrým skutkům. A dobré skutky dělají člověka člověkem!

Jakému vínu dáváte přednost jako lékař a jakému jako básník?
Líbí se mi věta: jsem už příliš starý na to, abych pil špatné víno – mám tedy rád víno, které mi lahodí, škádlí mne a provokuje. Je to ovšem závislé na vnitřní pohodě, je to někdy červené, někdy bílé, podle situace. Pochopitelně, že mám slabost pro vína francouzská, rhonská či bordeauxská, ostatně tam jsem prošel i rychlým kurzem na Univerzitě vína v Montelimaru, abych se naučil odlišovat hlavní vinařské oblasti. Jsem na to náležitě hrdý! A z našich vín mám skutečně moc rád znovínské! Je to značka jistoty, nestalo se mi nikdy, že by mne víno ze Znovínu zklamalo! Dávám mu přednost před ostatními, jistě také dobrými značkami. A jako básník? Existuje snad milostnější báseň, než popis chuti vína? Jistě uznáte, že vinařský slovník je v podstatě dílo básnické a každé označení má svou podrobnější charakteristiku.

Jaké tedy může být víno?
Alkoholické , bezvýrazné, fádní, měkké, bohaté, buket, čisté, delikátní, distingvované, elegantní, harmonické, hebké, hladké hedvábné, hořké, hotové, hranaté, hrubé, tupé, jadrné, jemné, konzumní, běžné, kořenné, kousavé, krátké, křesající, křtěné, kulaté, okrouhlé, květina, kypré…

Mohou se Moravané, Češi, Slezané a jistě i Slováci učit v globalizovaném světě umění víno pít a umění vínu rozumět?
Já doufám, že k tomu směřujeme. Postavení naší země je díky poloze ve středu Evropy na hranici různých alkoholových závislostí: kořalečné, destilátové (která se vyskytuje od britských ostrovů zejména na severu a východě Evropy), pivní ( střed a severozápad Evropy) a konečně vinné, která je typicky «jižanská». I u nás existují místa, kde je daleko nejčastějším nápojem víno, především na jižní Moravě. Vinnýalkoholismus má výhodu v tom, že závislé osoby nemají tendenci zvyšovat dávky, takže celý svůj život, pokud je neskolí případná cirhóza jater, pijí svůj litr či více každý den. Dlouhodobé studie z poslední doby překvapivě ukazují, že teritoria, kde se konzumuje pravidelně víno, je menší incidence virových infekcí. Asi nemusím ani zdůrazňovat, do které skupiny se rád zařazuji...

Otázky položil a Mistra při znovínském víně
fotografoval: Zdeněk Hrabica