Veltlínské červené rané

Veltlínské červené ranéZkratka: VČR
Synonyma: Malvasier, Malvasia, Frühroter Veltliner, Babotraube, Roter Malvasier, Korai pirosveltelini
Tradiční oblasti: Rakousko, Itálie, Morava, Maďarsko

Keř: bujného růstu, řidší olistění
Listy: větší, pětilaločné, hlouběji dělené, světlé
Hrozny: velké, kónické, křídlaté, husté
Bobule: malé až střední, kulaté, světle červené, s neutrální chutí a nízkým obsahem kyselin

Stáří a původ: stará odrůda, pravděpodobně Rakousko nebo Itálie
Genetické studie ukazují, že se na vzniku této odrůdy podílelo Sylvánské zelené a Veltlínské červené, podobně jako tomu bylo u Neuburského, a jsou tedy tyto dvě odrůdy blízce příbuzné. Odrůda je prakticky rozšířena jen u nás a v Dolním Rakousku, kde se nazývá Frühroter Veltliner či Malvasier.

Období sklizně: od první poloviny září

Víno

Vzhledem k nízkému obsahu kyselin zraje víno poměrně rychle, a proto se ho často využívá k urychlenému zrání směsí vín této odrůdy s odrůdami pozdními, jako je Ryzlink vlašský. Protože vína postrádají osobitý výraz, jsou méně oblíbená. Výjimkou jsou u nás vína této odrůdy ze severněji položených vinic jižní Moravy, kterým na určité osobitosti nechybí.

Barva: zlatožlutá
Vůně: neutrální, při vyšší cukernatosti moštů se objevují až medové tóny
Chuť: plná a s nízkým obsahem kyselin
Ve vůni a chuti můžeme hledat: med, chlebnatost

Vhodnost ke skladování: malá

Stolování:
Většinou se vína Veltlínského červeného raného doporučují k běžné denní stravě a k masitým svačinám. Také k hutným polévkám, k masům s omáčkou nebo ke studené míse.

Co říká encyklopedie?

Text viz.: Nová encyklopedie českého a moravského vína
Autoři: Zuzana Foffová, Vilém Kraus, Dáša Krausová a Bohumil Vurm

Veltlínské červené ranéodrůda moštová pro bílá vína třída I B

Synonyma a cizí názvy: „Červený cinyfál“, „Babovina“, „Malvazinka“, „Malvazija krasnaja“, „Früher roter Malvasier“, „Frühroter Veltliner“, „Valteliner rouge précoce“, „Korai piros veltelini“, „Piros malvasia“.

Původ a rozšíření: Názory se různí. Poprvé ji uvádí J. BAUHIN jako „Uvae Rheticae“. Podle názoru PULLIATA by měla pocházet z italského údolí Valteline, ale v Itálii se prakticky nepěstuje. GOETHE označuje za místo původu rakouské město Gumpodskirchen. Zde se skutečně pěstuje a je rozšířena v celém Dolním Rakousku. Nepatrně se pěstuje ve Francii, v Rýnsku a Hesensku, v okolí Šoproně a na jihu Maďarska. V České republice je rozšířena hlavně na Moravě (Dolní Dunajovice) a v bzenecko-strážnické oblasti, kde tvoří jednu z hlavních odrůd. V Listině povolených odrůd je zapsána od r. 1952. V současné době ji reprezentuje pět v r. 1985 vybraných a povolených klonů: PO-1/10, PO-3/15, PO-4/30 a PO-2/24.
Morfologický popis

Včelka: Je zelená, výrazně bělavě ochlupená s jemně načervenalými okraji.
Vrchol letorostu: Je hustě ochlupený, bělavě vínově červený. Stonek je zelenovínově červený, s hnědým odstínem.
List: Je středně velký až velký, výrazně pětilaločný, se středně hlubokými výkrojky, rub listu je hladký, řapíkový výkrojek je otevřený, šípovitý, rovnostranný nebo lyrovitý. Řapík je tlustý, dlouhý.
Květ: Je obojetný (oboupohlavní), samosprašný, pětičetný.
Hrozen: je velký, průměrné délky 120 mm (průměrná hmotnost 106 g), kuželovitý, křídlatý. Stopka je krátká.
Bobule: Je malá či středně velká, průměrné délky 13 mm (průměrná hmotnost 1,34 g), kulovitá až elipsoidní. Slupka je středně pevná s voskovým ojíněním. Dužnina je středně pevná s plnou chutí.
Semeno: Je kulovité až elipsoidní, středně velké. Zobáček je krátký, tupý.
Jednoleté dřevo - réví: Je tmavohnědé, po délce čárkované.
Zimní pupeny: Jsu středně velké, zahrocené.
Biologické a hospodářské vlastnosti

Začátek rašení: je středně pozdní (ve 3. dekádě dubna). Růst: Je bujný. Letorosty jsou silné a středně dobře vyzrávají.
Odolnost proti zimní a jarním mrazům: Je dobrá.
Odolnost proti chorobám: Je napadána peronosporou méně oidiem. Za vlhkého počasí husté hrozny rychle infikuje Botrytis cinerea. Netrpí černou skvrnitostí.
Odolnost proti škůdcům: Hrozny jsou vyhledávány vosami, včelami a ptáky.
Kvetení a opylení: Kvete v polovině června. Květy neopadávají.
Zrání: Začíná v polovině srpna, dozrává středně raně, po 20. září.
Výnos a kvalita hroznů: Sklizně jsou střední, od 6 do 10 t na 1 ha. Obsah cukru je 17–19 °NM, kyselin v moštu 7,5–8,5‰.
Vína: Jsou plná, harmonická, s mírným sklonem k oxidaci. Kvalita vín ze severnějších vinařských oblastí bývá lepší než z teplejších, kde je nízký obsah kyselin.
Pěstitelské požadavky

Poloha a půda: Je to nenáročná odrůda pro svou ranost. Dobře plodí i v horších polohách. Na půdu je rovněž nenáročná, i když jí nejvíce vyhovují středně těžké půdy. Dobře roste i v půdách kamenitých a pro-pustných. Na půdách s vyšším obsahem dusíku však roste velmi bujně a zmrzá. Nevhodné jsou vlhké a silně vápenité půdy. Dobře snáší sucho.
Podnož: Zásadně nevyhovuje Vitis berlandieri x Vitis riparia Kober 5 BB. Vhodné jsou Craciunel 2 a Teleki 5 C. Pro hlinitopísčité půdy se osvědčila Vitis riparia x Vitis rupestris Schwarzmann.
Řez a vedení: Velmi bujně roste, a proto jí vyhovují širší spony a vysoké vedení. Dobře se uplatňuje řez Sylvoz anebo srdcový řez (tvar) se zatížením 8–10 oček na 1 m2. V zahrádkách velmi vyhovuje na stěnách nebo pergolách.
Celkové zhodnocení odrůdy a její využitelnost ve velkovýrobě a u drobných pěstitelů

Je vhodná pro pěstování v severnějších vinařských oblastech. Velmi dobře využívá méně úrodné, písčité půdy a terasy. Pro stabilitu výnosů je třeba pěstovat povolené klony. Vyrobené víno je velmi vhodné pro scelování. Málokdy se prodává jako víno odrůdové. Využívá se také jako stolní odrůda.

 

Potvrzení
Kliknutím na tlačítko níže potvrzujete,
že je Vám více než 18 let.
Potvrdit