Milostivé povídání s básníkem Jiřím Žáčkem o vinné inspiraci

Čím jste s vínem bohatší a oč jste bez vína chudší?

Málokterý český básník objevil ve víně tolik neobvyklého a povznášejícího poznání, jako básník Jiří Žáček.

Čím to vlastně je?
Víno, poezie a láska je věčný triumvirát, který nám vládne, když odpočívá rozum. I já se k vínu často obracím, zázračný mok ze Znovínu je mou trvalou básnickou inspirací. Vínu ovšem nejlépe rozumějí básníci moravští, kteří byli už v kolíbce napájeni vinným elixírem. Třeba Jan Skácel, který uměl vínu naslouchat, nebo Oldřich Mikulášek, který se uměl vínem rozjařit. Tohle my Češi celý život marně doháníme, a mám obavu, že když už budeme blízko, blizoučko toho pravého vznešeného poznání, doktoři nám zakážou pít. Známe a čteme společně s vámi poezii pro nejmladší, četli jsme slabikář – a bývá pak nezvyklé, obrátit list a nechat se pozvat do vonící vinice nebo do podmanivého vinného sklípku…

Děti, které se učily slabikovat podle mého slabikáře, vyrostou a přijdou do toho sklípku nebo vinice za námi, aby si tam s námi připily. Hlavně aby se nenechaly zblbnout propagátory přísné životosprávy, kteří se mylně domnívají, že víno je škodlivý alkohol.

"Bez vína je život šedivá próza, s vínem barevná báseň."

Encyklopedii pro žáčky doslova uvádím, že sklenka vína denně prospívá našemu zdraví.

(Sklenka může být menší nebo větší, desetilitrová sklenka už je ovšem vědro.) Samozřejmě to nesmí být žádný chemicky vyrobený dryják, ale poctivý, kvalitní nápoj od vinaře, který má pro svou profesi talent od Pánaboha. Bez talentu se nedá psát poezie ani pěstovat víno.

Víno je povznášející, křídlaté nebo bouřlivé, bujaré?
Víno je takové, jaké vinař vypěstuje. Může být panenské i nestoudné, plaché i bujaré, bezstarostné i přemýšlivé. Líbí se mi, když vinaři vymýšlejí přívlastky pro svá vína. Oni v sobě probouzejí básnický talent, a to dovedou jen lidé, kteří svou práci milují. Kdyby všichni v Čechách a na Moravě milovali svou práci jako vinaři, byli bychom nejpříjemnější a nejsympatičtější zemí a celý svět by nám záviděl.

Čím vás víno obohacuje, čím vás jeho nepřítomnost ochuzuje?
V těchto časech pragmatiků, finančníků a počtářů nás víno obohacuje o fantazii, bez které se život mění v bezduché konzumní živoření, a také o to, čemu se kdysi říkávalo „elan vital“ a prozaičtěji „žízeň po životě“. Bez vína je život šedivá próza, s vínem barevná báseň.

A nakonec verše na slávu znovínského vína, jehož jste velkým ctitelem…

In vino veritas

Ve víně je pravda,
ale – hrome – v kterém?
Proto raný burčák
střídej s pozdním sběrem.

Pro jistotu koštuj
od každého druhu –
nejvíc pravdy pozná,
komu to jde k duhu.
Hlavně ať ta pravda
není příliš smutná,
aby nezkazila
víno, co ti chutná.

Ptal se: Zdeněk Hrabica
Fotografoval: Kamil Varcoller
Kreslil: Radek Fetters