Rozjímání s herečkou Hanou Maciuchovou

Proslýchá se, že jste nakloněna a okouzlena nejenom krásou divadla, ale patříte i k opravdovým znalcům krásného vína, vína znovínského.
Milý pane Zdeňku Hrabico, uvedu to na pravou míru. Znám slasti i strasti svého povolání a víno mi zatím působí jen slast. Nejsem znalkyní toho moku v pravém slova smyslu, spíš věrnou ctitelkou. Mám velmi ráda atraktivní, vyladěné, lahodné víno a proto jsem dlouholetou odběratelkou vín znovínských.

Je něco, co tyto dvě krásy – divadlo a víno – dohromady spojuje? Nebo možná i rozděluje?
Jak dobré divadlo, tak skvělé víno probouzí dřímající smysly, umí vytvořit jiskřivou náladu, jsou vzrušujícími společníky. Rozdíl vidím v dalších možnostech jak vína, tak i divadla a záporem obou může být kocovina nebo nuda.

Pocházíte z končin, z hanáckého Šternberka, kde spíše v širém kraji vládl hanácký král Ječmínek, nežli božský Bakchus, bůh vína. Co Vás získalo pro poznávání tohoto podmanivého nápoje?
Myslím, že král Ječmínek po ránu holdoval slivovici, oběd zapíjel pivem a při večeři hrdlo zaléval vínem. Já jsem slivovici i pivo příkazem omezila a víno jsem začala poznávat a vychutnávat při jídle, působilo jako vznešená ingredience. Při té součinnosti mé chuťové buňky jásaly. Až mě přepadla obava, jestli každodenní konzumace vína nebude mít vliv na mé mozkové buňky.

Jaké odrůdě znovínského vína dáváte Vy sama přednost a proč?
Co se týče odrůd znovínských vín, jsem přelétavá milenka a setkám-li se s výborným vínem z jiných oblastí,
nezříkám se ho. Jsem patriot a těší mě, že v ČR máme tolik vynikajících vinařů a skvělé bílé víno!

Otázky kladl: Zdeněk Hrabica
Foto: Jovan Dezort