Hledat Košík0 Rychlá Účet
CZ
SK EN
Menu

Veltlínské červené rané

Veltlínské červené ranéZkratka: VČR
Synonyma: Malvasier, Malvasia, Frühroter Veltliner, Babotraube, Roter Malvasier, Korai pirosveltelini
Tradiční oblasti: Rakousko, Itálie, Morava, Maďarsko

Keř: bujného růstu, řidší olistění
Listy: větší, pětilaločné, hlouběji dělené, světlé
Hrozny: velké, kónické, křídlaté, husté
Bobule: malé až střední, kulaté, světle červené, s neutrální chutí a nízkým obsahem kyselin

Stáří a původ: stará odrůda, pravděpodobně Rakousko nebo Itálie
Genetické studie ukazují, že se na vzniku této odrůdy podílelo Sylvánské zelené a Veltlínské červené, podobně jako tomu bylo u Neuburského, a jsou tedy tyto dvě odrůdy blízce příbuzné. Odrůda je prakticky rozšířena jen u nás a v Dolním Rakousku, kde se nazývá Frühroter Veltliner či Malvasier.

Období sklizně: od první poloviny září

Víno

Vzhledem k nízkému obsahu kyselin zraje víno poměrně rychle, a proto se ho často využívá k urychlenému zrání směsí vín této odrůdy s odrůdami pozdními, jako je Ryzlink vlašský. Protože vína postrádají osobitý výraz, jsou méně oblíbená. Výjimkou jsou u nás vína této odrůdy ze severněji položených vinic jižní Moravy, kterým na určité osobitosti nechybí.

Barva: zlatožlutá
Vůně: neutrální, při vyšší cukernatosti moštů se objevují až medové tóny
Chuť: plná a s nízkým obsahem kyselin
Ve vůni a chuti můžeme hledat: med, chlebnatost

Vhodnost ke skladování: malá

Stolování:
Většinou se vína Veltlínského červeného raného doporučují k běžné denní stravě a k masitým svačinám. Také k hutným polévkám, k masům s omáčkou nebo ke studené míse.

Co říká encyklopedie?

Text viz.: Nová encyklopedie českého a moravského vína
Autoři: Zuzana Foffová, Vilém Kraus, Dáša Krausová a Bohumil Vurm

Veltlínské červené ranéodrůda moštová pro bílá vína třída I B

Synonyma a cizí názvy: „Červený cinyfál“, „Babovina“, „Malvazinka“, „Malvazija krasnaja“, „Früher roter Malvasier“, „Frühroter Veltliner“, „Valteliner rouge précoce“, „Korai piros veltelini“, „Piros malvasia“.

Původ a rozšíření: Názory se různí. Poprvé ji uvádí J. BAUHIN jako „Uvae Rheticae“. Podle názoru PULLIATA by měla pocházet z italského údolí Valteline, ale v Itálii se prakticky nepěstuje. GOETHE označuje za místo původu rakouské město Gumpodskirchen. Zde se skutečně pěstuje a je rozšířena v celém Dolním Rakousku. Nepatrně se pěstuje ve Francii, v Rýnsku a Hesensku, v okolí Šoproně a na jihu Maďarska. V České republice je rozšířena hlavně na Moravě (Dolní Dunajovice) a v bzenecko-strážnické oblasti, kde tvoří jednu z hlavních odrůd. V Listině povolených odrůd je zapsána od r. 1952. V současné době ji reprezentuje pět v r. 1985 vybraných a povolených klonů: PO-1/10, PO-3/15, PO-4/30 a PO-2/24.
Morfologický popis

Včelka: Je zelená, výrazně bělavě ochlupená s jemně načervenalými okraji.
Vrchol letorostu: Je hustě ochlupený, bělavě vínově červený. Stonek je zelenovínově červený, s hnědým odstínem.
List: Je středně velký až velký, výrazně pětilaločný, se středně hlubokými výkrojky, rub listu je hladký, řapíkový výkrojek je otevřený, šípovitý, rovnostranný nebo lyrovitý. Řapík je tlustý, dlouhý.
Květ: Je obojetný (oboupohlavní), samosprašný, pětičetný.
Hrozen: je velký, průměrné délky 120 mm (průměrná hmotnost 106 g), kuželovitý, křídlatý. Stopka je krátká.
Bobule: Je malá či středně velká, průměrné délky 13 mm (průměrná hmotnost 1,34 g), kulovitá až elipsoidní. Slupka je středně pevná s voskovým ojíněním. Dužnina je středně pevná s plnou chutí.
Semeno: Je kulovité až elipsoidní, středně velké. Zobáček je krátký, tupý.
Jednoleté dřevo - réví: Je tmavohnědé, po délce čárkované.
Zimní pupeny: Jsu středně velké, zahrocené.
Biologické a hospodářské vlastnosti

Začátek rašení: je středně pozdní (ve 3. dekádě dubna). Růst: Je bujný. Letorosty jsou silné a středně dobře vyzrávají.
Odolnost proti zimní a jarním mrazům: Je dobrá.
Odolnost proti chorobám: Je napadána peronosporou méně oidiem. Za vlhkého počasí husté hrozny rychle infikuje Botrytis cinerea. Netrpí černou skvrnitostí.
Odolnost proti škůdcům: Hrozny jsou vyhledávány vosami, včelami a ptáky.
Kvetení a opylení: Kvete v polovině června. Květy neopadávají.
Zrání: Začíná v polovině srpna, dozrává středně raně, po 20. září.
Výnos a kvalita hroznů: Sklizně jsou střední, od 6 do 10 t na 1 ha. Obsah cukru je 17–19 °NM, kyselin v moštu 7,5–8,5‰.
Vína: Jsou plná, harmonická, s mírným sklonem k oxidaci. Kvalita vín ze severnějších vinařských oblastí bývá lepší než z teplejších, kde je nízký obsah kyselin.
Pěstitelské požadavky

Poloha a půda: Je to nenáročná odrůda pro svou ranost. Dobře plodí i v horších polohách. Na půdu je rovněž nenáročná, i když jí nejvíce vyhovují středně těžké půdy. Dobře roste i v půdách kamenitých a pro-pustných. Na půdách s vyšším obsahem dusíku však roste velmi bujně a zmrzá. Nevhodné jsou vlhké a silně vápenité půdy. Dobře snáší sucho.
Podnož: Zásadně nevyhovuje Vitis berlandieri x Vitis riparia Kober 5 BB. Vhodné jsou Craciunel 2 a Teleki 5 C. Pro hlinitopísčité půdy se osvědčila Vitis riparia x Vitis rupestris Schwarzmann.
Řez a vedení: Velmi bujně roste, a proto jí vyhovují širší spony a vysoké vedení. Dobře se uplatňuje řez Sylvoz anebo srdcový řez (tvar) se zatížením 8–10 oček na 1 m2. V zahrádkách velmi vyhovuje na stěnách nebo pergolách.
Celkové zhodnocení odrůdy a její využitelnost ve velkovýrobě a u drobných pěstitelů

Je vhodná pro pěstování v severnějších vinařských oblastech. Velmi dobře využívá méně úrodné, písčité půdy a terasy. Pro stabilitu výnosů je třeba pěstovat povolené klony. Vyrobené víno je velmi vhodné pro scelování. Málokdy se prodává jako víno odrůdové. Využívá se také jako stolní odrůda.

 

Jarní e-Putování po vinicích 2021 zavřít
Potvrzení
Kliknutím na tlačítko níže potvrzujete,
že je Vám více než 18 let.
Potvrdit